Noc na Karlštejně
vybráno z Programu k představení 

            Karel IV., král český, císař Svaté říše římské, celým svým životem a dílem sloužil především slávě a síle své dynastie jako mocenské základně českého státu a povznesl ho na vrchol v politickém, sociálním i kulturním životě. To je trvalá, nesporná a nehynoucí zásluha Karlovy pozoruhodné osobnosti. Prahu povýšil na císařskou rezidenci a politické centrum Evropy. Výstavba Prahy se stala kolébkou gotické středověké architektury. Nejcennější ovšem bylo to, že své rodné zemi zachoval po celou dobu své vlády mír a tím jí umožnil svobodný kulturní rozvoj.      

            S tímto Hořejšovým hodnocením Karla IV. A jeho doby se naprosto ztotožňujeme, a proto jsme oslavě jeho ducha, jeho moudrosti a prozíravosti podřídili hlavní motiv muzikálu.

        Noc na Karlštejně je smyšlený příběh o králově zákazu pobytu žen na tomto hradě. Divadelní hru Jaroslava Vrchlického z konce minulého století přepracovali do muzikálové podoby v šedesátých letech tohoto století Zdeněk Podskalský (autor scénáře) a Karel Svoboda (autor hudby). Nám se film a písničky natolik líbily, že jsme se svolením pana Svobody nastudovali muzikál v jevištní podobě.

        Tak jako se během těch šesti set let měnily pohledy a názory historiků na onu dobu - každý ji viděl z pohledu svého století, tak i my, lidé z konce 20. století, se snažíme najít něco nového, na co bychom mohli být hrdí, co by nás duševně povzneslo, co by mělo být trvalou hodnotou jednotlivce i národa. Láska, úcta, snášenlivost a to nejen vůči panovníkovi, ale k sobě navzájem.

        Na „Noci“ se nám zalíbila hravost, cit, rytířskost. A tak Vám, vážení diváci, nabízíme i malé srovnání. Ve snu jednoho zbrojnoše vidíme současnost svázanou se všemi neduhy a neřestmi, které nás obklopují, rmoutí, svírají a těžko se jich zbavujeme. Abychom neupadli do pesimismu, je náš sen spíše humornou skečí. Možná namítnete, že není snadné srovnávat nesrovnatelné, ale nejsme první, kdo se o to pokusil.

Těžko bychom v naší bohaté historii hledali dobu, která se tak významně zapsala do dějin jako vláda krále Karla IV. Promiňte nám, že jsme si obojí trochu zidealizovali a že jsme vyzvedli její a jeho přednosti a pomlčeli o její a jeho slabosti.

  Díkůvzdání Karlových poddaných přijímáme dnes se stejnými pocity důstojnosti jako naši předkové. Závěrečný chorál je vzkříšením pokory a úcty k moudrému panovníkovi, jakého bychom si přáli i dnes.

Václav Čáp, režisér